Tato studie se snaží o filosofickou analýzu problematických aspektů neurogeneze. V první řadě se zaměřuje na moderní historii neurogeneze, která je obecně považována za historii dogmatického přesvědčení, které předpokládalo, že v mozku dospělého savce nemohou vzniknout nové neurony. Tato konvence přežívala v neurovědě po několik desítek let a její kořeny sahají až do dob Ramóna y Cajala. Důležitá část této filosofické analýzy se zaměřuje na aspekt tzv. zaštiťování dogmatu pomocí ad hoc hypotéz. Analýza se dále věnuje implicitním definicím, (...) které hrají roli axiomů neurovědy, a problematice falsifikace potenciálních falsifikátorů. Na konci této filosofické analýzy jsou prezentovány argumenty, které dospívají k tomu, že historie neurogeneze není historií dogmatického uvažování, jak většina autorů předpokládá, ale že jde o historii vědeckého pragmatismu. (shrink)

Populizmus dnes predstavuje často skloňovaný pojem tak na akademickej pôde, ako i na samotnej politickej scéne, v médiách a medzi laickou verejnosťou. Skutočnosťou je, že hoci v našej spoločnosti tento pojem používa takmer každý, len málokto vie, čo vlastne znamená. V tomto článku sa preto budeme zaoberať otázkou, ktorá sa stala predmetom analýz mnohých teoretikov, otázkou, čo je to populizmus. Jedným z tých teoretikov je Ernesto Laclau (1935–2014), ktorý populizmus nechápe ako ideológiu, ale ako istú stratégiu resp. spôsob komunikácie. V (...) prvej časti nášho článku vymedzíme pojem „populizmus“, pričom upozorníme na jeho viaceré rozličné interpretácie ako aj na to, aké je jeho spoločné základné analytické jad­ro. V nasledujúcich častiach článku sa už zameriame na analýzu populizmu podľa Ernesta Laclaua. Cieľom nášho článku je teda analýza teórie populizmu podľa E. Laclaua v kontexte súčas­nej situácie na domácej i svetovej, nielen politickej scéne. (shrink)

Článek ukazuje, jaká je role tradiční role logické analýzy v rámci filosofického bádání. Naznačuje rovněž, že současné logické metody začínají otevírat cestu k modelování procesů, které filosofie tradičně zkoumá.

The article offers an analysis of the perfective aspect within the approach of communicational grammar. The author provided an overview of selected verbs with a communication-based analysis of those which consist of recreating predicate-argument systems and their combinations to indicate the impact of aspect on the resulting configuration of meaning. The text also includes examples of the analysis of metaphorical expressions.

[Logical analysis and language as a code].

A Few Notes on Aspect Seein g in Contemporar y Aesthetics In this paper author examines the problem of aspect seeing in reference to works of Ludwig Wittgenstein and Virgil C. Aldrich posing the question of whether they are applicable to experience of musical works. Drawing on examples from Wittgenstein’s Philosophical Investigations, author maintains that hearing a melody as solemn, sad, et cetera is neither universal nor unequivocal. Musical work, author suggests, does not present itself spontaneously to the listener. Conversely (...) it must be sought and found. To speak of aspect hearing or hearing as (as aesthetic hearing) in reference to music, one must seek out those qualities of musical work that are perceptual but also individually grasped in contrast to what is given in experience through acculturation and training. (shrink)

[Is “logical analysis of natural language” possible?].

The construction of mediaeval semantic theories is based on defining semantic concepts introduced by means of paradigmatic examples. One of the commonly discussed expressions is the promise “Debeo tibi equum”. This study deals with analyses of this proposition in fourteenth century logic done by means of instruments of terminist semantics. We may distinguish between realist and nominalist analyses, the nominalist may further be classified according to how the propositional context is interpreted – whether as extensional, intensional or hyperintensional. If we (...) take the function terminist logic has with respect to grounded elimination of false inferences as the criterion of its effectivity, all solutions must be considered comparably effective, and therefore acceptable.Medio aevo doctrinae semanticae super notionum semanticarum definitiones, quae exem plorum allatorum auxilio communiter introducebantur, construi solebant. Inter exempla saepius pertractata est etiam hoc promissum “Debeo tibi equum”. In dissertatione nostra explicationes, quae instrumentis semantices terministicae 14. saeculo in logica propositae sunt, investigamus, quorum aliae sunt realisticae, aliae nominalisticae. Inter hasce aliud porro discrimen notaripotest, scilicet quod aliae contextum dicti “extensionalem”, aliae “intensionalem”, aliae “hyperintensionalem” interpretantur. Quae omnes explicationes fere aeque efficaces esse inveniuntur, inquantum scilicet sufficientia praebent fundamenta ad argumenta fallacia eliminanda, quod et aeque acceptabiles. (shrink)

Recently there has been a debate on whether Pyrrho’s philosophy could be influenced by Indian Buddhist philosophy. Discussions revealing striking similarities between them often point out Pyrrho’s complicated sentence, referred to as tetralemma, as one of the most striking similarities. The central question of this paper is whether Pyrrho’s sentence is of the tetralemmatic kind. Authors argue that if Pyrrho’s sentence is not fourfold in structure it could scarcely be classified as similar to the Buddhist tetralemma. A careful analysis of (...) the question is provided, arguing that the approach to the problem of tetralemmatic structure cannot be carried out solely on syntactic grounds. An aspect of a deeper philosophical meaning of the formula is applied, which alone enables us (if at all) to link Pyrrho’s philosophy to Buddhism. (shrink)

Opusculum insolubilium is an anonymous sixteenth-century British logical treatise dealing with the so-called “insolubles”, i.e. self-reflexive paradoxical propositions. It summarises the fundamental principles of the approach proposed by Roger Swyneshed in the fourteenth century, which became popular in the British academic circles during the fifteenth century. The present paper has two basic aims: to contrive a modern edition of this treatise which could be used fora further research in post-mediaeval scholastic logic, and to provide elementary information about its content and (...) historical context. (shrink)

Příspěvek se zaobírá Toulminovým přístupem k argumentaci. Hlavním cílem je přitom představit tento přístup a ukázat jeho aplikaci na vybraném materiálu. Klíčová otázka poté zní: V čem je Toulminův přístup stále aktuální a co může při zkoumání argumentů přinést? Cíle i odpovědi na otázku je dosahováno ve dvou základních krocích. V prvním kroku je probrána teorie argumentu, jak ji Toulmin prezentuje především ve své knize The Uses of Argument. Ve druhém kroku je pak Toulminův přístup aplikován na vybraný materiál, konkrétně (...) na videospot Přemluv bábu (2010). Pozornost je přitom věnována zejména modelu argumentu, doménové závislosti, logickým typům a druhům argumentu. V příspěvku je nakonec ukázáno, že Toulmin je stále diskutovaný a teoreticky podnětný, a také to, že jeho aplikace na vybraný materiál může poskytnout dobrá vodítka pro hodnocení tohoto materiálu i v případech, kdy toto hodnocení není možné udělat jednoznačně pomocí formálních nástrojů. (shrink)

Text porovnává přesvědčovací strategie využité ve velmi podobných politicky angažovaných videoklipech The Great Schlep a Přemluv bábu. Ukazuje, že přestože se klip Přemluv bábu od své americké předlohy zásadně neliší v obecné struktuře, deklarovaném cíli či motivické výbavě, v jiných persvazivně významných ohledech se původnímu klipu vzdaluje. Rozdíly jsou patrné zejména v odlišné konstrukci publika, v jiném situování mluvčích a v topickém výběru vyjádřeném jinými stylistickými prostředky.

Filozofie ve 20. století ztratila velkou část svých kompetencí a pro svou údajnou neužitečnost se stala terčem kritiky ze strany přírodních vědců. Vztah mezi filozofií a vědou lze řešit pomocí tří stanovisek, kterými jsou antiscientismus, konceptuální analýza a naturalismus. Obsahem článku je charakteristika jednotlivých přístupů a identifikace problémů, s nimiž se musí jejich zastánci potýkat. Autorovi se jako nejslibnější jeví Quinem inspirovaný naturalismus, podle něhož má veškeré poznání povahu syntetických aposteriorních výroků, a filozofie je proto kontinuální s přírodní vědou. (...) Není třeba obávat se zániku filozofie jako samostatné disciplíny, naturalismus může naopak přispět k dořešení mnohých filozofických problémů pomocí metodologie a poznatků přírodních věd. (shrink)

Předmětem této studie je analýza jednoho z aktuálně předkládaných řešení tzv. problému dvou kultur, který roku 1959 formuloval Charles Percy Snow, a to tzv. třetí kultuře, kterou v polovině devadesátých let ve stejnojmenné práci představil John Brockman. Mým záměrem zde bude kriticky zhodnotit Brockmanovo pojetí "třetí kultury" a předložit argumenty ve prospěch tvrzení, že v souvislosti s ním ve skutečnosti nelze hovořit o řešení problému dvou kultur, ale jedná se naopak o názorný doklad přetrvávající existence a aktuálnosti tohoto problému. (...) Pro tyto účely bude v textu využit koncept tzv. obchodních zón (trading zones), který zavádí filosof a historik vědy Peter Galison k popisu a vysvětlení možných způsobů interakce a dorozumění vědců napříč nesouměřitelnými vědeckými disciplínami. Jak se pokusím ukázat, tento koncept lze stejně úspěšně aplikovat i na problematiku komunikace právě mezi přírodními vědami a vědami humanitními. (shrink)

Cieľom štúdie je analýza Rortyho hodnotenia Heideggera ako ironického teoretika. Rorty tvrdí, že úlohou filozofie je kritika filozofickej tradície, pričom Heidegger je mu v tomto zmysle inšpiráciou. Problémom však je, že Heideggerovi nejde o historicko-filozofickú interpretáciu dejín filozofie, ale len o filozofickú, a tú podriaďuje jedine vlastným filozofickým záujmom. Pre zodpovedné skúmanie hlavného problému je nevyhnutná Rortyho definícia a vymedzenie teoretického ironika, ktorý má pochybnosti o funkčnosti, zameranosti či privilegovanosti slovníkov, ale aj o existencii akéhosi konečného slovníka. Je nevyhnutné (...) poukázať na antropologický a morálno-axiologický rozmer novopragmatistického myslenia, ktorý je vzdialený Heideggerovi po obrate a taktiež na problém sokratovskej spravodlivosti, ktorý mu je taktiež vzdialený, na rozdiel od rortyovského ironika. Dôležitou črtou teoretického ironika je odmietanie tradičnej metafyziky a sústredenie sa na metafyziku v úplne odlišnom slova zmysle, teda ide o snahu pochopiť metafyzické (teoretické) nutkanie natoľko, že sa ho človek zbaví. Avšak ani to pre Heideggera neplatí. Rortyho výzva k filozofii ako napĺňaniu ľudskosti je v absolútnom nesúlade s Heideggerovým Listom o humanizme, v ktorom humanizmus podriaďuje dejinám Bytia a vôbec mu nejde o človeka alebo ľudskú dôstojnosť, ale len o myslenie Bytia. (shrink)

Artykuł określa kategorie aspektu oraz wskazuje dwie odmiany stanowiska filozoficznego odnoszące się do tegoż pojęcia. Następnie przeprowadza ich krytykę w odniesieniu do współczesnej kognitywistyki.

Šiame straipsnyje aptariamas vienas iš mokslinės pažangos aspektų, būtent konceptualinių priemonių pažangos atvejis, susijęs su momentinių dydžių skaičiavimo įvedimu aprašant netolygų kitimą. Parodomas šio konceptualinio žingsnio vaisingumas bei aptariami keli svarbūs mokslo istorijos epizodai, vedę prie naujojo skaičiavimo: daugiausia dėmesio skiriama Mertono koledžo filosofų ir Oresme'o naujovėms bei Newtono darbams, kuriuose jau sistemingai taikomas naujasis skaičiavimas. Be to, pabrėžiamas grafinių reprezentavimo priemonių efektyvumas gamtotyroje.

Psychofyzický problém je centrálním problémem ve filozofii mysli. Filozofie předkládá řadu řešení psychofyzického problému v podobě konceptů a teorií ve snaze odpovědět na otázky, zda fyzické a mentální fenomény mají nějaký vztah a pokud ano, jakým způsobem se tento vztah uskutečňuje. Otázky ohledně vztahu fyzického a mentálního aspektu a ohledně jejich podstaty nejsou považovány psychiatrií za zásadní, přestože se psychiatrie ve výzkumu i klinické praxi zaměřuje na dílčí aspekty tohoto problému. Tento článek zkoumá, které filozofické koncepce psychofyzického problému se uplatňují (...) v teoretických konstruktech psychiatrie. (shrink)

Tato studie je recenzní statí ke knize Andrew MCGETTIGAN, The Great University Gamble: Money, Markets and the Future of Higher Education. London: Pluto Press, 2013. Klíčovým motivem studie je využití McGettiganovy analýzy technických aspektů reformy univerzitního systému započaté v Anglii na konci první dekády jednadvacátého století pro výklad vzestupu specifického režimu vzdělávání vyjádřeného v jazyce a logice „trhu a peněz". Vzestup tohoto režimu je interpretován s ohledem na procesy odpojování univerzitního prostředí od dosavadního vzdělávacího rámce spojeného s veřejnými zájmy. Studium (...) způsobů, jakými procházejí peníze zaváděným systémem vzdělávání, odkrývá novou podobu konfrontace klasických ideálů univerzitní výchovy s realitou masového vzdělávání. (shrink)

Tématem studie je dosud neprobádaná oblast vnějších dějin vzniku sociologie vědeckého poznání. Jejím záměrem je analýza vnějších faktorů, které se podílely na vzniku této disciplíny, a to za účelem nalezení odpovědi na otázku, proč vznikla právě v sedmdesátých letech minulého století na Oddělení pro studium vědy při Edinburské univerzitě a právě v podobě tzv. silného programu sociologie vědění. Skrze postavu zakladatele edinburského Oddělení pro studium vědy C. H. Waddingtona se studie zaměřuje konkrétně na dvě epizody, a to na vznik (...) politicky angažovaného hnutí britských levicových vědců ve třicátých letech prosazujících myšlenku sociální funkce vědy a na politizaci tzv. problému dvou kultur v poválečné Velké Británii, která vedla ke změně britské vědní politiky a k reformám britského systému vzdělání. Závěrečná část studie pak věnuje pozornost individuálním zájmům těch členů edinburského Oddělení pro studium vědy, kteří stáli za bezprostředním vznikem silného programu. (shrink)

Text usiluje o krátký kritický přehled některých prací sociálního psychologa Jonathana Haidta, s ohledem na to, jaké důsledky z Haidtových tvrzení vyplývají pro pojem morálky a možnosti filosofické diskuse o morálních problémech. Budu tvrdit, že jakkoli jsou Haidtova zjištění a jejich interpretace v mnohém pozoruhodná a přínosná, některé aspekty lidské morálky a morálního života zkreslují a spíše znesnadňují, než usnadňují jejich porozumění. V první části se dotknu Haidtova pojmu morální intuice a nejasností spojených s tím, jak mu rozumět. Vodítkem bude (...) způsob, jakým Haidt zavádí tento pojem a pracuje s ním ve svém příkladu sourozenců Marka a Julie. Ve druhé části naznačím, jaký dopad mají tyto nejasnosti pro Haidtovy politicko-psychologické analýzy. V poslední části poukážu na význam Haidtem přehlížené rozmanitosti filosofických teorií toho, co je to morálka. Společným jmenovatelem více mých kritických poznámek je to, že i když Haidt označuje svá zkoumání za čistě deskriptivní a pluralistická, fakticky implicitně předpokládá zhruba konsekvencialistické pojetí morálky, včetně jeho normativních aspektů. (shrink)

Celem artykułu jest poszukiwanie takiej interpretacji obecności i działania Boga w świecie, jaka pozwoliłaby zharmonizować istotne prawdy wiary z naukowym obrazem świata, którego ewolucja jest rządzona przypadkiem i pozbawiona kierunku. Poszukiwanie to jest realizowane w kilku krokach. Odwołując się do różnych koncepcji celowości wskazuje się najpierw, że jeśli można mówić o tym, że świat ma taką cechę, to nie w sensie zmierzania w określonym kierunku, lecz w sensie celowości wewnętrznej: świat ze swej natury jest skierowany na Boga. Współcześnie o Bożej (...) celowości w świecie mówi się często w kategoriach ogólnego lub szczególnego działania Boga. Artykuł, podejmując tę kwestię zmierza do wniosku, że odróżnienie aspektu naturalnego od nadnaturalnego w danym zdarzeniu jest przypuszczalnie niemożliwe. Na jeden z powodów tej niemożliwości wskazuje tzw. zasada domknięcia przyczynowego, dlatego jest ona analizowana w kolejnym punkcie artykułu. Wskazuje się tutaj między innymi na konieczność zrewidowania niektórych klasycznych koncepcji cudu. W odniesieniu zaś do takich przełomowych zdarzeń z dziejów świata, jak powstanie życia czy pojawienie się człowieka, proponuje się hipotezę niedookreśloności celu stworzenia: Bóg może realizować swoje cele w świecie rządzonym przez autentyczny przypadek, jeśli cele te są rozumiane odpowiednio subtelnie. Na przykład, jeśli celem Boga jest pojawienie się w świecie istoty zdolnej do nawiązania z nim świadomego kontaktu, to istota taka niekoniecznie musiała przyjąć postać przedstawiciela gatunku Homo sapiens. Na koniec wskazuje się na panenteizm jako na właściwą, prawdziwie chrześcijańską wizję świata, który jest „losem i przeznaczeniem” samego Boga. W tej perspektywie, detale ewolucyjnego rozwoju świata przestają być religijnie istotne, a sama religia uwalnia się ostatecznie—po części pod wpływem współczesnej nauki—„od błędu i przesądu”. (shrink)

Lesio to piąta powieść kryminalna Joanny Chmielewskiej, która stanowi w jej pisarstwie pozycję wyjątkową. Podjęta w artykule interpretacja ma ukazać zarówno sposoby przekształcenia modelu powieści kryminalnej, jak i wydobyć jej humorystyczna dominantę. W analizie tekstu stosowano metody badań strukturalnych połączone z elementami socjologii literatury. Powieść odbiega od ukształtowanego wcześniej wzorca zmianą struktury narracyjnej z pierwszoosobowej na trzecio-osobową oraz mocniejszym wyeksponowaniem ludycznego obrazu świata. Autorka akcentowała aspekt humorystyczny, wysuwając go przed kryminalną intrygę i skupiając się na kreacji bohatera oraz na wywołanych (...) jego działaniami komicznych zdarzeniach. Twórczość Chmielewskiej wyodrębniał stosowany przez nią typ komizmu, który odróżniał jej utwory od „klasycznego” kryminału. W Lesiu nastąpiła zmiana konwencji – kryminał „serio” zastąpiła zabawa w kryminał. Autorka konwencjom powieści kryminalnej, nadawała nowe znaczenia i odwołując się do obiegowych motywów gatunku (zbrodnia (nie)doskonała, napad na pociąg), banalizuje je i ośmiesza. Kolejne części artykułu skupiają się na: charakterystyce bohatera; aspektach komediowych; parodii i stylizacjach językowych, których tłem są stosunki społeczno-kulturowe w PRL w latach siedemdziesiątych XX wieku. Istotną przyczyną zwrotu pisarzy i czytelników w stronę „zabawnej sensacji” zdaje się rodzaj oswajania negatywnie kojarzonej przez wielu Polaków niezbyt odległej przeszłości. Kpina z aparatu sprawiedliwości, pokazywanie nieudolnych policjantów, opieszałość organów ścigania łączą się z apologią zwykłego obywatela, który „domowymi sposobami” radzi sobie w tej rzeczywistości. Powieść Chmielewskiej znalazła licznych naśladowców i kontynuatorów po roku 1989 w nurcie groteskowym powieści kryminalnej. Lesio stanowi ważny przykład rozmaitości gatunkowej powieści kryminalnej, zmienności form i funkcji aspektu ludycznego w jej strukturze. (shrink)

Článek seznamuje s kritikou psychologismu v logice, která je jedním z hlavních témat Husserlových Prolegomen k čisté logice. Psychologismus v logice spočíval v podstatě v tom, že logika byla chápána jako součást psychologie, příp. že psychologie se považovala za jediný a dostatečný teoretický základ logiky. Pozornost je věnována dvěma hlavním liniím kritiky psychologismu, které se v tomto Husserlově díle objevují. První z nich vychází z analýzy povahy zákonů čisté logiky (zákon sporu, sylogistické figury aj.). Analýza ukazuje, že tyto zákony (...) se nemohou zakládat na empirických psychologických pravidlech, a psychologie (jako empirická věda) tudíž nemůže být základem logiky. Druhá linie Husserlovy kritiky psychologismu v logice směřuje k prokázání vnitřní rozpornosti psychologistického stanoviska, jsou-li z něj vyvozeny jeho nejzazší důsledky. Tato rozpornost spočívá v tom, že psychologismus na jedné straně vystupuje jako vědecká teorie, na straně druhé však svou základní tezí popírá některé z nutných podmínek možnosti každé vědecké teorie vůbec, a tím sám sebe ruší jako teoreticky věrohodnou tezi. Závěrem upozorníme na jedno z pokračování boje proti psychologismu v rané fenomenologické tradici, a to na Ingardenovu kritiku psychologismu v pojetí literárního díla.The article outlines some of the main argumentation-strategies deployed by Husserl in his famous critique of the psychologistic logic in Prolegomena to pure logic. Fundamentally, the psychologism in logic consisted in considering logic to be a part of psychology, resp. in considering psychology as the exclusive and sufficient foundation of logic. The attention is given to the two main lines of argumentation against psychologism appearing in the work of Husserl. The starting point of the first one is an analysis of the laws of pure logic (principle of contradiction, the figures of syllogism etc.). It shows that these laws can not be based on mere empirical rules of psychology, and thus psychology (as an empirical discipline) can not be the foundation of logic. The second line of Husserl’s critique of psychologism aims at showing the contradictions in the psychologistic standpoint that become visible if one uncovers its ultimate implications. The main contradiction consists in that while psychology claims to be a scientific theory it contradicts at the same time by its fundamental claim some of the necessary conditions of a scientific theory as such, and thus it cancels itself as a theoretically credible set of claims. Toward the end of the paper the attention is given to one of the continuations of the fight against psychologism in the phenomenological tradition, namely to R. Ingarden’s critique of the psychologism in the conception of the literary work of art. (shrink)

Rozwój logiki był możliwy dzięki stworzeniu języka formalnego, którego symbolika była ciągle doskonalona. Autor artykułu analizuje przyczyny dostarczania przez alfabet znaków (symboli) oznaczających elementy, na których dokonuje się operacji logicznych. W pierwszej części rozpatruje użycie symboli alfabetycznych. Alfabet (jako zbiór liter ) tworzy kod o charakterze fonetycznym. Wykorzystanie notacji alfabetycznej łączy się z defonetyzacją alfabetu. W drugiej części autor odwołuje się do dążeń Fregego, przekonanego, że język może być wyłącznie pismem. Jednak niepowodzenie w konstruowaniu grafów całkowicie adekwatnych do potrzeb arytmetyki (...) doprowadziło Fregego do odrzucenia idei "myśli czystej". Postawił on pytanie, czy zapis logiczny mógłby być łączony z innym źródłem poznania a priori, jakim jest intuicja geometryczna, przy czym grafy wykorzystujące intuicję przestrzeni musiałyby być degeometryzowane. W końcu autor stawia pytanie, czy wymagania dowodowe rozumowań w logice mogą obejść się bez tego aspektu zachowanego przez pismo alfabetyczne, jakim jest liniowość, czyli ciągłość łańcucha myśli. (shrink)

Štúdia interpretuje udalostnú hermeneutiku francúzskeho fenomenológa Clauda Romana, ktorú postuloval v publikáciách Udalosť a svet, Udalosť a čas a Tam je, a to cez prizmu umeleckej skúsenosti. Štúdia si kladie za cieľ interpretovať pojmy ako udalosť, advenant, ex-per-iancia, rekonfigurácia a ničota a poukázať na ich súvislosť s umením. Pracovná téza je: Advenant býva umelecky. Cieľom štúdie tak nie je len analýza a pred-stavenie Romanovho diela, ale aj vyzdvihnutie tendencií smerujúcich k chápaniu udalosti a advenanta v umeleckých kontúrach. Štúdia preto (...) analyzuje autorov kontext, ktorý tvorí fenomenologická hermeneutika, predovšetkým diela Martina Heideggera a Henriho Maldineya. V súvislosti s rekonfiguratívnym aspektom advenantovho bytia sa v štúdii stáva ústredným konceptom pojem figúry, z ktorého následne vyplýva problém herectva. (shrink)

Inferencialismus idealizuje proces získání významu v komunikaci. K tomu snadno najdeme protipříklady. Zcela zde chybí nějaká, zejména pojmová analýza a také nějaké rozhodovací (meta)pravidlo pro získání významu.

Tato studie mapuje vývoj Brentanova pojetí pravdy a ontologie, která se s jednotlivými pokusy po definici pravdy pojí. Nejprve je představena Brentanova raná koncepce pravdy jako shody soudu a předmětu soudu. Jsou ukázány problémy, na které Brentano ve svém korespondenčním pojetí pravdy narazil. Tyto problémy se týkají zejména zvláštních typů entit, které mají ručit za pravdivost soudů, jež vypovídají o neexistujících předmětech, privacích etc. Tváří tvář těmto problémům Brentano svoji původní koncepci zavrhl a nahradil epistemickým pojetím pravdy jako evidence a (...) reduktivním pojetím nereálných předmětů, které jsou pouhým zdáním, jež v nás vzbuzuje nedostatečná analýza sémantické formy soudů. Studie předkládá v základních obrysech Brentanovo pojetí významu soudů o ireálných entitách podává a podrobuje ho kritice.The article describes the development of Brentano's conception of truth as well as the ontology which is closely connected to different attempts of Brentano's definition of truth. First of all comes Brentano's early view of truth as a correspondence between judgment and object into consideration. This conception brought Brentano face to face with peculiar kinds of entities which are to vouch for truth of judgments concerning non-existent objects, privations etc. Brentano was eventually forced to leave his original definition behind and substitute it with a new definition of truth as evidence. He also embraced a reductive stand towards supposedly unreal entities which are to be interpreted as fictions caused by insufficient analysis of semantic structures of judgments. The study ends with a presentation and critique of brentanian analysis of semantics of judgments concerning unreal objects. (shrink)

Zkoumání dějin environmentálně filosofického myšlení v kontextech vývoje společenských poměrů u nás (na rozdíl od zahraničí) dosud stálo poněkud stranou pozornosti. Přitom se jedná o problematiku bytostně filosofickou (řešící vztah člověka a světa), navíc nabývající na naléhavosti v kontextech globální krize prostředí. Text chce přispět k obhajobě názoru, že původní a autentická filosofická tvorba byla a zůstává velmi významnou součástí naší duchovní kultury. Zabývat se dějinami domácího filosofického myšlení má smysl a v konkrétních podobách to může i dnes nabízet pozoruhodné (...) inspirace. Následující retrospektiva usiluje o doplnění obrazu dějin našeho myšlení (filosofie i vědy) o dosud neodhalené detaily a souvislosti a hledá i odpověď na otázku po původnosti myšlení našich autorů. Především jde o konkretizaci historiografického pohledu na některé ne zcela uspokojivě podchycené etapy dějin naší (české i slovenské) filosofie. Z tohoto důvodu se zaměříme na stručnou kritickou reflexi oné dominující (tedy marxistické) filosofie, zatímco podoby myšlení neoficiálního (underground, samizdat) ponecháváme stranou. Za jeden z pozoruhodných zjištěných aspektů můžeme např. považovat převahu slovenských autorů v první polovině normalizačního období (problematika VTR), kterou teprve následně doplnilo úsilí o systematičtější obecně filosofický pohled autorů českých (zejm. R. Kolářský a J. Šmajs). Studie nakonec dospívá v hodnocení etapy "reálného socialismu" (resp. období normalizace) k závěru, že nelze vystačit se zjednodušenou představou o naprostém oficiálním zamlčování environmentálních otázek a popírání reálných problémů a krizových projevů. (shrink)

Záměrem textu je vyložit pojem komplexity v křesťanské evoluční teorii Teilharda de Chardin. V úvodu je nastíněna Teilhardova metoda pracující s hodnotovým aspektem a rozlišující tři kvality bytí (jednotu, různorodost a intenzitu vztahů), které v evoluci narůstají. Hlavní část článku tvoří pokus o nalezení kritéria komplexity různých celků a organismů na základě těchto tří kvalitativních aspektů. V závěru textu je načrtnuto hlavní teologické téma Teilhardovy teorie: Bohem stanoveným cílem evoluce založené na sebeorganizaci je umožnit kreativitu a svobodu na každé (...) z evolučních rovin, a to v míře podle dosaženého stupně komplexity. Na úrovni noosféry dosahuje svoboda své plnosti a starost o pokračování evoluce, včetně nalezení vlastního jedinečného příspěvku do komplexních celků lidských společenství, se stává vlastním úkolem člověka jako spolupracovníka na tvoření světa. The paper presents the concept of complexity in the Christian evolutionary theory of Teilhard de Chardin. First, the Teilhard’s method is presented, dealing with values and distinguishing three qualities of being (unity, diversity and intensity of relationships) which increase in the evolution. Author then attempts to find criteria of complexity of different systems and living entities, based on the three mentioned qualities. Finally, the main theological topic of Teilhard’s theory is sketched: Evolution is based on self-organization and its goal (determined by God) is to enable creativity and freedom at each evolutionary level according to the level of attained complexity. At the level of noosphere, freedom reaches its fullness; the concern of human being as a co-worker on creation of the world with advancing evolution becomes his main task, including the search for one’s own unique contribution to the complexity of the human systems. (shrink)